Trocha teorie

Pat Parelli v úvodu své knihy "Natural horseman-ship" uvádí :  

"Tato kniha není o tréninku koní, tato kniha je o tréninku lidí. Nemyslete si, že musíte trénovat pouze svého koně. To, co zřejmě musíte udělat, je trénovat sami sebe k větší důslednosti a tím být efektivnější."

"Dynamiky pohybu a koně a jeho ovládnutí se dá dosáhnout prostřednictvím komunikace, porozumění a psychologie, což je v kontrastu s běžnými metodami, které často používají mechanické pomůcky, bolest a zastrašování."
 

Zdroj: 

PARELLI, Pat., Kathy. KADASH a Karen. PARELLI. Naturalhorse-man-ship. Colorado Springs, CO: Western Horseman, c1993. ISBN0911647279.(1993, s. 6)

Osm odpovědností

V partnerském vztahu koně a člověka je to tak, že každý z nich má jistou odpovědnost.

 Čtyři odpovědnosti člověka :

Většina lidí má sklony k tomu, že dělají nesprávné věci ve nesprávnou dobu. Je to tím, že nedodrželi svoje odpovědnosti v partnerství.

 1)     Chovejme se jako partner, ne jako predátor !

Abychom se přestali chovat jako predátoři, musíme být mentálně, emocionálně a fyzicky připraveni. Mentální připravenost znamená ochotu učit se znalostem o přirozenosti koní, emocionální připravenost znamená být natolik stabilní, abychom byli schopni být dobrými veliteli a fyzická připravenost znamená schopnost sedět a jezdit na koni a přitom mu svým sedem nezavazet.

 2)     Mějme nezávislý sed !

Nezávislý sed začíná tím, že jsme mentálně, emocionálně a fyzicky připraveni. Nezávislý sed znamená, že nepoužíváme otěže k tomu, abychom se jich přidržovali, nepředkláníme se v momentě nejistoty a nechytáme se krku, netaháme surově za obě otěže při  zastavení, neboť to koně děsí. Začne-li kůň jednat jako kořist a dá se na úprk, nesmíme se nechat strhnout a začít jednat jako dravec, tahat zpět za obě otěže a zároveň jej v předklonu (protože jsme se lekli a nahrbili se v sedle dopředu) tisknout oběma nohama na břiše. Místo toho bychom měli stáhnout jen jednu otěž, zůstat sedět hluboko v sedle a ohnout koně v krku pomocí laterálního ohnutí.

 3)     Mysleme jako kůň !

Další důležitou věcí je naučit se raději myslet jako kůň , než jako člověk. O tom je vlastně celé učení přirozené komunikace, které budeme potřebovat. Je odpovědností člověka naučit se myslet laterálně, což znamená, dívat se na situace z pohledu koně. Místo toho, abychom okamžitě aktivovali typickou člověčí reakci, bychom se měli zastavit a zkusit se na věc podívat očima koně.

Na příklad bychom měli vědět, že koně mají velice špatné prostorové vnímání, na rozdíl od lidí. A také, že kůň má bilaterální vidění a je barvoslepý. Pomůže nám to, abychom se na chvíli vžili do jeho situace a doslova se zkusili "projít v jeho  těle a jeho kopyty“. Pokud tohle dokážeme, dosáhli jsme jednoho z důležitých prvků na naší cestě stát se přirozeným koňákem.

Je potřeba si vyhradit čas a studovat koně, přijít na to, co je motivuje. Nejlepší způsob je pozorovat koně ve stádě, když se vyzývají a komunikují tak, jak je příroda naprogramovala.

 4)     Používejme přirozenou moc svého záměru !

Člověk by měl pochopit, co to znamená používat přirozenou moc svého záměru (cíl - to, co chceme s koněm právě udělat).

Co je to záměr? Při každé činnosti, ať už je to sport, nebo cokoli jiného, když třeba létáme letadlem, nebo řídíme auto, běháme překážkové závody, nebo lyžujeme jsme zaměření na cíl a způsob, kterým cíle dosahujeme.

            Co to znamená ve spojení s koňmi? Když se díváme tím směrem, kudy chceme jít, kůň nás tímto směrem vezme. Mnoho lidí se při jízdě dívá dolů , koni na hlavu (chtějí mít neustále kontrolu), protože jsou nedostatečně emocionálně připraveni. Typické je, když se kůň jako živé zvíře plaší a leká pod emocionálně nepřipraveným jezdcem a ten lapá po dechu, celý zkřečovatí a dívá se dolů na koně.

            Proto je důležité se naučit využívat síly a moci svého záměru. Vybrat si vzdálený bod a jet směrem k němu. Pak si vybrat jiný v dostatečné vzdálenosti a opět jet směrem na něj. Kůň se tak naučí následovat jezdce, a poddá se našemu vedení.

            A zde je koncept, podle kterého bychom měli postupovat. Máme místo, které se jmenuje „někde“, pak máme „nikde“ a pak ještě „někde jinde“. Když se chceme vydat „někam“ jedeme přímo rovně a také tam zaměříme svůj pohled, tj. budeme se dívat přímo před sebe. Pokud nyní chceme jít „někam jinam“ musíme se podívat napravo nebo nalevo a rozjet se „někam jinam“. Jestliže nechceme „nikam“, podíváme se dolů do země a jdeme „nikam“. Zaměření cíle  by měla být první věc, kterou začneme!Pak bude následovat naše tělo a pak i kůň, který bude následovat pobídky našeho těla.  

            Zaměříme-li se na to, že jdeme doprava, nejprve se tam podíváme očima, otočíme hlavu do směru a tím se natočí i krk a celá páteř, a následně i pánev a nakonec ruce. To všechno se stane ještě předtím než se opravdu něco uskuteční (v tomto případě odbočení doprava) a to je to, co kůň velmi ostře vnímá. Když se otočíme doprava, naše pravá ruka jde doprava směrem pryč od těla a levá ruka jde doprava přes tělo. Pravá noha se otevře, levá noha se přitlačí na bok koně.

Všechny tyto věci se dějí v bezprostřední součinnosti s naším záměrem kam chceme jít, nebo co chceme právě udělat. A proto je tolik důležité pochopit sílu a moc zaměření se na danou věc.

Čtyři odpovědnosti koně :

Koně mají rovněž sklon chovat se tak, jak je pro ně normální. Normální pro koně je chovat se jako ohrožená kořist. Ale mohou se z nich stát i příjemná, dobře jezditelná zvířata. A proto, aby byl možný vznik partnerství mezi koněm a člověkem, musíme

i koně nechat dodržovat některé odpovědnosti, stejně jako je dodržujeme my.

 1)     Chovej se jako partner, ne jako kořist!

Tím, že jej vystavujeme různým situacím a zkušenostem se kůň především musí naučit  nechovat se jako kořist – jako rozený zbabělec, rozený klaustrofobik a rozený prchlivec. Jedním ze způsobů, jak to provést je vystavovat koně situacím tak, aby byl více mentálně, emocionálně a fyzicky připravený. 

            Například, když řeknete „whoa“ (povel pro okamžité zastavení), kůň se musí naučit zastavit fyzicky, mentálně i emocionálně. Nejde jen o to, že provede kompletní stop, ale jde také o to, aby mentálně vyřadil pohon a emocionálně se zklidnil. Měl by ochotně přerušit jakýkoli chod. Měl by pochopit, že přerušení chodu na vaši prosbu je pro něj konečnou odměnou. Jeho novým mottem se stane : „Nic nedělej, jen stůj“. Kůň se tak naučí zastavit, popřemýšlet o věcech a vděčně stát s jezdcem na zádech.

A jak k tomu koně přivést?

Opět, pomocí výzvy a zkušenosti. Můžete koně naučit nedělat nic, jen vklidu stát. Nejlepší způsob, jak odnaučit koně jednat jako kořist, který znám je nechovat se jako dravec, a už vůbec ne jako vzteklý dravec!

2)     Udržuj daný chod!

Kůň by se měl naučit dodržovat požadované chody sám od sebe. Nemělo by to být tak, že jej pořád pobízíme, nebo jej musíme držet zpět. Držet jej pořád zpět taháním za otěže, když má tendenci zrychlovat anebo jej neustále pobízet ostruhami, pokud se loudá, je dost obtěžující a k vzteku (obou zúčastněných). Pokud chceme jít krokem, má jít krokem, to znamená, neuskakovat, neklusat, necválat na místě, ani nestát. Výbornou možností, jak si otestovat, zda je kůň spolehlivý, je nechat koně jít na volné otěži, ať už samotného, či ve skupině ostatních jezdců. Klus je pro tuto zkoušku nejvhodnější, protože je rychlejší, než krok, ale ne tak rychlý, jako cval. Kůň tak má možnost chybovat oběma směry, může zpomalit do kroku, nebo naopak zrychlit do cvalu.

3)     Udržuj daný směr!

Kůň by se měl naučit, že nemá samovolně měnit směr. Pokud koně otěžemi navedeme do určitého směru, neměl by sám od sebe tuto dráhu opustit a jít, kam se mu líbí. Pokud to koni umožníme, může se stát, že se bude tlačit zpět do výběhu, nebo k bráně (pokud jsme na jízdárně). V takovém případě bychom měli koni dát důrazně najevo, že pokud něco takového bude provádět, vzbudí to naši reakci. Prostě mu takové chování "znepříjemníme" a "zkomplikujeme" a on se tak naučí, že je mnohem jednodušší a výhodnější udělat právě to, co jsme mu navrhli (dodržet směr) a nevymýšlet další možnosti.

4)    Dívej se, kam šlapeš!

Kůň se potřebuje dívat, kam šlape, když na něm jedeme. Je to věc, kterou koně dělají přirozeně sami od sebe, pokud jsou volně ve výběhu. Ale pokud to takhle nenastavíme i pod sedlem, a nebudeme od koně vyžadovat, aby si dával pozor na nohy, pak koník rád přenechá tuto starost nám lidem a bude očekávat, že jej navedeme sami. Hodně lidí při práci pod sedlem točí koně v každém rohu jízdárny, a připadá jim, že kdyby "neřídili" kůň by snad prorazil hrazení. Kdyby před nimi byl skok, či kavaleta, dívali by se stále dolů a brali za otěže jakoby chtěli říci:"Ty jsi jen hloupý kůň, já se tam podívám za tebe!"

Místo toho bychom měli v koni vypěstovat smysl pro tuto odpovědnost. Neříkám, že bychom je ihned na začátku měli nechat na volné otěži jít nějakým směrem a jen doufat, že vše "klapne". Ale měl by to být jeden z našich cílů.

Rozdíl mezi přirozeným a běžným koňáctvím je v tom, jak si mnozí lidé nedávají pozor na svoje odpovědnosti a zároveň odpírají koním ty jejich. Přirozený koňák vede koně k tomu, aby akceptoval svoje čtyři koňské odpovědnosti a zároveň dodržuje svoje čtyři lidské.

/více na stránkách www.ifauna.cz, pod odkazem archiv,články,  Ročník 14. č.:9 - 24, Ročník 15.,č.: 1-18 pod názvem "Jak mít koně"/.